Yarndale – Festival kreativity a řemesel na dobytčím trhu ve Skiptonu

Festival kreativity a řemesel má zatím krátkou tradici, minulý týden skončil letošní ročník, a tak jsem si zavzpomínala na rok 2014, kdy jsem ho navštívila s kamarádkou. Naše cesta na Yarndale za jedním úžasným festivalem kreativity začala už v květnu, kdy bylo třeba si rezervovat letenky a ubytování. Jak se termín blížil, bylo jasné, že je téměř nemožné najít ve Skiptonu a okolí volný pokoj. Náš hotel v blízkém Keighley byl plný, a jak jsme zjistily, minimálně čtyři hosté byli prodejci na Yarndale a pár dalších návštěvníci. V sobotu ráno jsme  nasedly do auta a vydaly se hledat místo akce. Město Skipton leží v kraji Yorkshire v údolí Wharfedale, bylo vzdálené od Keighley jen 4 míle, akce měla být na jeho okraji. Že to bude velké, bylo jasné hned u vjezdu na okraj města – objevily se ukazatele s nápisem “Yarndale”,  na kruhovém objezdu nás “regulovčíci” naváděli k dalším a dalším kolegům až na obrovské parkoviště, které ovšem bylo půl hodiny před začátkem akce plné, takže dál a dál na travnatou louku… Za námi přijížděly typické britské jednopatrové autobusy, které svážely návštěvníky od vlaku, autobusů a okrajových parkovišť.
Vydaly jsme se k velkým halám, před kterými se vinuly dvě dlouhé fronty. Jedna pro ty, co neměli vstupenky, druhá pro ty se vstupenkou, nakonec to bylo jedno, protože jsme se sešli u stejného vchodu s nápisem “Vykládka telat”, jen z jiné strany vstupu. Haly jsou primárně určené pro dobytčí trhy, za námi se rozvinula diskuse, proč jdeme vchodem pro telátka a ne pro prvotřídní dojnice, který byl vedle nás, nakonec diskutující dospěli k závěru, že to je vlastně pocta našemu mládí. Dostali jsme razítko na ruku, brožurku s průvodcem a vstoupili jsme.
Jednotlivé boxy pro zvířata byly přeměněny na jednotlivé obchody, občas byl některý box prázdný, jen ozdobený trojúhelníkovitými háčkovanými vlaječkami, symbolem Yarndale 2013, a vybavený židlemi, což návštěvníci hojně využívali. Uprostřed haly stála dřevěná stavba, ve které zřejmě původně probíhaly aukce a zde byly vystavené symboly letošního Yarndale: kruhové háčkované mandaly, které přišly z různých koutů světa, dokonce i z České republiky (přiznejte se, kdo to byl? ;-)). Také se zde nacházel “meeting point”, dalo se tu posedět, popovídat si, zaplést si a vyměnit si zkušenosti s dalšími pletoucími. A pozor, pletli tu i muži! Mužů vůbec bylo na této akci hodně, více, než bývá zvykem u nás, a překvapil mě také velký počet vozíčkářů, např. stará dáma v krásných, snad hedvábných modrých dlouhých šatech s plédem, se šperky, a typický starší anglický džentlmen tlačící vozík. Vlaječky i mandaly byly v celé hale a tvořily zajímavou dekoraci. V zadní části haly byla další, zřejmě aukční síň, kde probíhaly workshopy, prodej upomínkových předmětů a byla tu jídelna a kavárna, obě s hrozivě vypadajícími frontami, které však postupovaly docela rychle.
Jak popsat samotný trh…Jezdila jsem jen na Krajkářské trhy do Prahy a na Free Fler market v Chebu, v pozici prodejce, takže nemám zkušenosti s trhy jako návštěvník. Tohle prostě bylo obrovské a svým způsobem jiné. Je vidět, že si Britové váží vlny a výrobků z ní a také ruční práce. Textilní řemesla zde nejsou žádnou popelkou jako u nás,  akce probíhala mimo jiné také pod záštitou Jeho Výsosti prince Charlese, který podporuje chov ovcí. Viděla jsem, jak z pultů prodejců rychle mizí tkané a pletené plédy. Vzhledem k tomu, že v té části Anglie, kterou jsme v následujících dnech stačily vidět, jsem viděla samé rodinné domy a jen jeden panelový dům, má to logiku. Není nad to zachumlat se do teploučké vlny.
Svá díla zde vystavovali a prodávali známí i méně známí výtvarníci, bylo zajímavé pozorovat i to, jakým způsobem bylo nabízené zboží prezentováno. Zaujal mě stánek, který jsem bohužel už nevyfotila, Blue moon, ten nabízel všechno jen v modré barvě, dekorace zakrývající dobytčí ohrady byly také v modré barvě, snad i prodejci byli v modrém. Modré příze, modré česance, modré plstěné artefakty… Techniky pletení, háčkování, plstění a tkaní byly přibližně stejně zastoupené, byly k vidění i další, u nás téměř neznámé techniky, jako je lucet, stickweaving – tedy tkaní na tyčkách, dorsetské knoflíky, braiding, zastoupeno bylo také předení, tkaní na kolíkovém stávku, pletení na obrovských jehlicích a tuniské háčkování na obrovských háčcích s kabelem, paličkování, pletení na cívkách a patchwork. Pro všechny techniky jste si mohli zakoupit příslušné návody, nástroje, příslušenství a pochopitelně i materiály. Zajímavá byla častá recyklace jednoho autorského výrobku – uháčkovaná ovečka za 50 liber, krabice s háčkem, vlnou a návodem na uháčkování ovečky za 25 liber a samotný návod za 4 libry. Byli tu prodejci kolovratů i tkalcovských stavů a stávků a také krásný stylový rodinný obchod s dřevěnými pomůckami, matka prodávala, otec a syn vyřezávali ze dřeva.
Množství plédů, šál, čepic, koberečků i koberců prezentovalo nejrůznější techniky. Zaujalo mě časté zastoupení modulového pletení a háčkování ve výrazných barvách, pletené a háčkované věci upravené plstěním, plstěné skulptury na velmi vysoké výtvarné úrovni. Pletené a plstěné polštáře, kryty na konvice, plstěné nástěnné obrazy nebo zarámované obrázky, plstěná přání, pouzdra na brýle, mobily, kabelky, klobouky… oblečení však bylo zastoupené jen dvěma věcmi. Pletené dětské a miminkovské věci z vlny (jestlipak také musejí mít Britové atest o zdravotní nezávadnosti u výrobků pro miminka?).
Jako přadlenu a tkadlenu mě zajímalo, jak se britská tvorba liší od naší. Pokud jde o příze, tak jednak vedou klasické tenké, jedno nebo dvojmo skané, zřejmě určené na ponožky a tenčí svetry. Překvapilo mě, že na rozdíl od těch, co prodáváme z australského merina 18 mic jemného my, byly téměř všechny hrubší a pro mě bohužel kousavé, zřejmě šlo o příze z místních plemen ovcí. Dále byly zastoupeny handmade příze se zapředenými obrovskými nopky, hedvábnými kokony, korálky, kousky plstěných dredů, s lesklými efekty. Zaujaly mě také tkané koberečky s thick and thin efektem, paní výtvarnice mi říkala, že jde o švédské tkaní, budu se muset zeptat strýčka Googla. Prodejci si rádi popovídali o tvoření, všichni ochotně svolili k focení, i když připomínali, že smím fotit jen celkový obrázek a ne detaily jednotlivého výrobku.
Materiálů pro tvoření tu byla široká nabídka – od roun nejrůznějších plemen ovcí přes hedvábí, živočišná a rostlinná vlákna až k nádherným barevným česancům, nejen vlněným, ale i směsovým s hedvábím, angelinou, nebo v překvapivých směsích např. se sojou nebo s krajkami. Průmyslově předená příze tu měla také zastoupení, ale pouze vlněná a hedvábná, převážně v bílé barvě určená pro další barvení, ale byly tu i jednobarevné příze v bohaté paletě barev. Dále plstěné dredy, kousky plstí, barvené prefelty – u nás folie Jago a Jago plus. Zajímavý materiál byl handmade výrobek spočívající v drátu omotaném rounem, paní mi vysvětlovala, že se používá na nejrůznější dekorace. Anglický humor se při prezentaci nezapřel, viz tankování vlny nebo set příze s jehlicemi.
Tankovací stanice na vlnu 🙂
Několik obchodů mělo i oddělení “vintage treasures”, které nabízelo staré pletací  jehlice, háčky, počítadlo řad, náprstky, špulky s nitěmi, staré brože a knížky… ukořistila jsem tady jednoho Collingwooda, knihu od autora  obsáhlých a vše zahrnujících knih o textilních technikách; byl to původně lékař, který opustil medicínu a živil se tkaním a psaním. Nabízené workshopy byly vyprodané, ještě než akce začala. Šla jsem kolem, když probíhal workshop, kde se účastníci učili háčkovat. Určitě jste slyšeli o tom, že na ostrovech pletou jiným způsobem než na kontinentu. Platí to i o háčkování, stejně jako mě uváděl v úžas způsob, jak to dělali oni, vzbudila jsem zájem i já, když jsem ukazovala náš “normální” způsob. K vidění byla i živá zvířata – lamy a angorští králíčci. V organizačním středisku se prodávaly  tašky, pohlednice, kartičky s nápisy (volně přeloženo) “Přišel jsem, viděl jsem, uháčkoval jsem…”, “Trpím NPH – nutkavou potřebou háčkovat”, “Musím dnes udělat: 1. řada hladce, 2. řada obrace, 3. opakovat”, “Miluji tě, ale pletení ještě víc”. Zajímavé bylo pozorovat oblečení návštěvníků, někteří považovali přímo za povinnost vzít na sebe něco rukodělného. Jen pár ukázek, které jsem našla na fotografiích, přímo fotit jsem se neodvažovala. A na závěr ještě postřeh z anglikánského kostela v Ilkley – zdejší klekátka jsou ukázkou kreativity místních oveček, a zřejmě to není ojedinělá záležitost – v antikvariátu v Haworthu jsem viděla knížku zaměřenou právě na vytváření a vyšívání vzorů pro klekátka. A že jsou nejen ovečky ve vážnosti, napovídala kniha z knihkupectví v Ilkley, popisující život a práci žen – pastevců ovcí.
Yarndale 2014 byl zajímavým pohledem na britskou textilní tvorbu, její prezentaci a její významné místo v životě. Na konci prvního dne jsme odposlechly organizátory, jak si povídají, že přišlo 3 500 návštěvníků. Byla to také inspirace pro mě jako výtvarnici a prodejce materiálu. Myslím, že české tkaní, předení a plstění je na dobré technické i výtvarné úrovni, jen se mu dostává málo prostoru pro prezentaci a bohužel je občas považované za podřadnější techniku, než je třeba práce se sklem, kovem apod., což se odráží i v cenách.