Syndrom jedné ponožky

Syndrom jedné ponožky

Víte co je to syndrom jedné ponožky? Nemám na mysli situaci, kdy dáte do pračky pár ponožek, nejlépe pod dohledem notáře, a po skončení pracího cyklu vyndáte buď ponožku jednu, nebo tři, to podle okolností.

Mám na mysli situaci, kdy nakoupíte nebo upředete přízi, vymyslíte, jaký vzor použijete, upletete jednu ponožku v rekordním čase a nahodíte oči na druhou. Jenže pak jdete vařit, uklízet, spát nebo dělat něco jiného, na ponožku zapomenete a ……. a za rok zjistíte, že máte jednu ponožku hotovou a jednu rozpletenou, jehlice jste dávno použili na něco jiného, takže ani nevíte, na jakých vlastně pokračovat a není jisté, jestli se vám vůbec chce takovou ponožku doplétat.

V mém případě jde o ponožku, na kterou jsem si koupila vlněnou přízi barvenou ručně přírodně. Koupila jsem ji na ostrově Skye v kouzelném obchůdku na břehu Atlantského oceánu s výhledem na Vnější Hebridy a Gronsko. Jmenoval se Shilasdair, byla tam hromada přírodně barvených přízí a hromada inspirace pro moje barvení.

Nejde jen o situaci s ponožkami, jak je vidět na mé tvorbě, týká se to i rukavic.

Jednoruké přátele nemám, jednonohé také ne. Jednou jsem ponožku, která byla moc velká protože se vytáhla a na upletení druhé nedošlo, použila na mikulášskou nadílku. Jiné využití mě ale nenapadá.

Takže na závěr dilema hodné Hamleta –  doplést či nedoplést, to je to oč tu běží!

Comments are closed.